Svatba – někdo říká, že už je to v dnešní době přežitek, že se dá žít i bez papíru, ale…
Po krásné říjnové svatbě Martina a Kačenky jsme nestihli ani osušit slzičky radosti a Ondra přišel se zásnubním prstýnkem pro Verunku a ona o Vánocích řekla: „tak jo“. Přestože jsem byla moc ráda, že první svatbu jsem si užila bez starostí o svatební dort, k upečení dortu na naši druhou svatbu jsem se nechala přesvědčit velmi snadno. Mě to prostě baví! Když jsme v lednu poprvé s Veronikou o dortu mluvily, viděla jsem několik návrhů, všechny krásné, ale čím víc se svatba blížila, tím méně bylo času na povídání, a tak nakonec vznikal dort z útržků vět mezi dveřmi: „prosím jahody a čokoládu, jé ta krásenka je krásná, ve svatební kytičce budou červené trsové růžičky“…… hmm, tak jo. „Jo a královská glazura by byla fajn.“ K červeným trsovým růžičkám a krásence přibyl do vazby nevěstin závoj a bílé eustomy. Dort byl z čokoládových a oříškových korpusů v prvním a třetím patře s jahodovým a čokoládovým krémem. Pro ty kteří dávají přednost světlému korpusu jsem připravila druhé patro vanilkové a oříškové s krémem z kiwi a višní. Protože bylo potřeba převézt dort z Brna na Vysočinu, domluvili jsme se na fondánovém potahu, který jsem ozdobila květinovým motivem z královské glazury. Víte, jak se pozná, že už vás hned tak něco nerozhodí? Když ustojíte to, že ve dnech pečení se po mnoha chladných dnech oteplí na úžasných 37 stupňů, následně i to, že se vaše trouba rozhodla péct jen na tolik stupňů, na kolik se sama cítí, takže ji několik hodin kontrolujete s teploměrem v ruce, pak s dortem v autě vyrazíte k rozhledně, protože se navigaci zdá, že tudy vede nejlepší cesta. Poslední kilometr lesní cestou do tábora už je jen maličkost, protože vy si jedete pro sladké úsměvy a rozzářené oči nejen novomanželů, ale všech svatebních hostů.
Verunko a Ondro, jsme šťastní rodiče, protože věříme, že vaše veselka ve Veselé byla krásným
začátkem velkého veselí na celý život.
|
Eva Králová, Brno
|