|
|
|
Loni jsem poprvé pekla dort pro Matýska Kociána, který po operaci mandlí zůstal v komatu a v tomto stavu již oslavil narozeniny tolikrát, že se tomu ani nechce věřit. Letos už je mu 9 let, naposledy foukal svíčky, když mu byly tři.
Když jsem loni dělala dort k jeho 8. narozeninám, myslela jsem jen a jen na to, aby byl dort hezký a veselý. Letos se mi dort dělal mnohem hůř, nešlo mi to, jak se říká od ruky. Hodně jsem přemýšlela, jestli je to proto, že maminka Marcelka navrhla dort s vlkem a zajícem, a mě nějak nic Matýska v těchto příbězích z našeho dětství, kterým jsme se od plic smáli, chodili jsme na ně do kina a přemýšleli jsme, co zase vlk provede a čím ho zajíc uzemní, nepřipomínalo. Přemýšlela jsem, co bych devítiletému klukovi udělala já, ale bylo to nesmírně těžké. Nikdo z nás neví, jaké by měl Matěj rád barvy, jestli by jeho oblíbenou stavebnicí bylo lego, nebo jestli by dával přednost počítačovému stavění Minecraftu. Nikdo neví, jestli by se raději neproháněl na kurtu s tenisovou raketou nebo na bruslích, jestli by chodil rád dnes už do třetí třídy nebo jestli by hned po vyučování hodil aktovku mezi dveře a utíkal s klukama na hřiště. A v tom mě to napadlo. Až budu Matýskovi příště péct dort, poprosím Marcelku, aby mi dovolila udělat dort s Malým Princem. Protože Matýsek je takový malý spící princ, nikdo neví, na jakých se pohybuje planetách. A my jeho světu nerozumíme. Kéž by to bylo jinak. Dnes nemůžu Matějovi popřát nic jiného než to, aby zvládal svůj svět co možná nejlépe, a pokud je to jen trošku možné, aby na jedné z planet našel kousek štěstí, které ho přenese zpět na Zem, dovolí mu otevřít oči a usmát se na maminku a tátu.
A ještě něco můžu udělat, poprosit vás všechny, kteří se rádi díváte na mé dortové stránky,
kteří rádi čtete mé povídání o dortech a lidech pro které je dělám, abyste vzali telefon
a poslali Matýskovi virtuální čokoládu, protože i když si každé září povídáme o tom, jak
se zase zdražily hodiny klavíru, o kolik víc stály zase letos kopačky, Matěj potřebuje od
rodičů každý měsíc 50.000, aby mohl trošku důstojně žít.
3. 10. 2015
|
Eva Králová, Brno
|
